V následujících kapitolách vám poskytneme kontrolní seznamy Jak na to pro základní postupy, kterým je třeba porozumět, abyste mohli začít létat s letounem F/A-18C.
Okamžitá akce: F/A-18C Cold & Dark a Carrier Cold & Dark
Pro start studeného a potemnělého letounu F/A-18C můžete použít dva způsoby. První a nejjednodušší je automatický start. Stisknutím kláves LWin + Home se letoun automaticky spustí za vás. Pro automatické vypnutí letounu stiskněte klávesy LWin + End.
Ve hře DCS však F/A-18C skutečně zazáří, pokud využijete výhod detailního modelování palubních systémů, jakým je například manuální start letounu. V této příručce přeskočíme předletovou kontrolu a prohlídku před vstupem do kokpitu a začneme kontrolou před spuštěním motoru.
Pokud plánujete používat systém Joint Helmet Mounted Cueing System (JHMCS), je třeba jej nyní seřídit. Za tímto účelem postupujte podle pokynů viz Zarovnání HMD.
Okamžitá akce: F/A-18 Takeoff
Praktická mise: F/A-18C Airfield VFR Landing
Jako letoun způsobilý k provozu na letadlové lodi může F/A-18C přistávat jak na lodi, tak na letištích. Oba způsoby přistání jsou si dosti podobné. Nyní se budeme věnovat postupu pro přistání na letišti za podmínek VFR (Visual Flight Rules).
Obrázek 38. Vzor přistání na letišti
Zobrazte stránku radaru vzduch-vzduch na pravém DDI a stránku HUDu na levém DDI.
Vstupte do hlavního režimu navigace a nastavte přepínač (Master Arm) LEVÝ PŘÍSTROJOVÝ PANEL do polohy SAFE a pokračujte v přiblížení rychlostí 350 uzlů a 800 stop nad zemí (AGL) ve směru, a s mírným odstupem, od přistávací dráhy do vaší první zatáčky přistávacího vzoru.
Pět až deset sekund poté, co konec křídla mine konec dráhy (čím později, tím více času je třeba na dosažení AoA na downwindu), zatočte na downwin přistávacího vzoru. Obecně platí, že přitáhnete 1 % své rychlosti v G, např: 3,5 G by se rovnalo rychlosti 350 uzlům. Vytočte se do opačného směru na přistání, do výšky 600 stop AGL.
Váš boční odstup od přistávací dráhy by měl být přibližně 1,2 míle.
Jakmile rychlost klesne pod 250 uzlů, vysuňte podvozek a přepněte klapky do polohy FULL LEVÝ VERTIKÁLNÍ PANEL.
Nechte vzdušnou rychlost klesat, dokud nedosáhnete požadovaného úhlu náběhu, který je zobrazen vlevo od HUDu na indexeru (Angle of Attack Indexer). To by mělo odpovídat úhlu náběhu 8,1°, který se zobrazí jako žlutý kruh na indexeru AoA. Na HUDu by měl být vektor rychlosti zarovnán na střed ukazatele AoA E-Bracket. Ustálete svoji rychlost s AoA ve výšce 600 stop AGL.
Pro dosažení hands-free vytrimujte letoun na 8,1° AoA.
Zatočte do cílového přistávacího vzoru, jakmile špička křídla mine okraj přistávací dráhy, a udržujte přitom on-speed AoA. Úhel náklonu by měl dosahovat 30° a vektor rychlosti na HUDu by měl být těsně pod linií horizontu HUDu. Pro udržení AoA budete muset mírně přidat plyn. Pokračujte v sestupové zatáčce na on-speed, dokud se nevyrovnáte se směrem přistávací dráhy (dobrý nápad je nastavit kurzovou linii k letišti ve směru přistávací dráhy).
Udržujte on-speed AoA s vektorem rychlosti na HUDu umístěným 500 stop za hranicí dráhy. Pomocí plynu udržujte sestupovou letovou dráhu v úhlu 3°.
Při přistání snižte plyn na volnoběh a používejte malé korekce směrového kormidla, abyste zůstali srovnaní s dráhou.
Praktická mise: Carrier Cold and Dark
Po dokončení startu na letadlové lodi bude vaším dalším úkolem pojíždět ke katapultu a vzlétnout. Hlavním rozdílem mezi startem na letišti a na letadlové lodi bude umístění přepínače INS do polohy NORM CVN pro zarovnání.
Nastavte levý DDI na stránku kontrolního seznamu a pravý DDI na stránku FCS.
Váš kompletní kontrolní seznam před pojížděním zahrnuje:
Pojíždějte k řízenému katapultu pomocí drobných korekcí při řízení předního kola s vysokým ziskem S. Jakmile se dostanete za Jet Blast Defector (JBD) katapultu, ze kterého budete startovat, roztáhněte křídla pomocí páky pro sklápění křídel na pravém svislém panelu. To provedete tak, že kliknete pravým tlačítkem myši na páku, dokud se nedostanete na pozici SPREAD (rozložit). Poté otočte kolečkem myši vpřed s kurzorem nad pákou.
Pomalu posouvejte plynové páky PgUp vpřed, a pomocí pedálů směrového kormidla korigujte směr jízdy doleva Z a doprava X. Stiskem tlačítka PgDn snižte tah motoru. Podržením tlačítka NWS (Noses Wheel Steering) můžete zapnout režim NWS HI S, umožňující ostřejší zatáčky při pojíždění. Stiskem tlačítka W přibrzdíte kola.
Pomalu se přesuňte před JBD a vyrovnejte přední kolo s dráhou katapultu. Při startu z katapultu 1 nebo 2 se nejlépe vyrovnáte pomocí vnějšího pohledu F2 nebo pojížděním k místu, kde člunek leží přímo vlevo nebo vpravo od vašeho ramene. Jakmile je přední kolo přímo za člunkem katapultu, spusťte startovací tyč. Poté stiskněte klávesu U, čímž dojde k automatickému připojení startovací tyče k člunku katapultu.
Po připojení, podle celkové hmotnosti letounu, nastavte polohu stabilizátorů pomocí trimovacího kloboučku. Tato hmotnost je uvedena na stránce CHECKLIST. Pomocí trimu (TRIM HAT) nastavte stabilizátory na vzletovou polohu na základě:
Po nastavení stabilizátorů ve vztahu k celkové vzletové hmotnosti jste připraveni ke startu.
Praktická mise: Carrier Takeoff
Okamžitá akce: Case I Carrier Landing (Přistání na letadlové lodi)
Přistání na letadlové lodi v podmínkách Case I je podobné jako přistání na letišti v podmínkách VFR. Podmínky Case I jsou definovány jako dohlednost alespoň 5 mil a mraky ne níže než 5 000 stop. Jinými slovy, dobré počasí, podmínky za denního světla.
Zobrazte stránku radaru vzduch-vzduch na pravém DDI a HUD na levém DDI.
Vstupte do navigačního hlavního režimu a nastavte spínač Master Arm do polohy SAFE LEVÝ PŘÍSTROJOVÝ PANEL. Spusťte záchytný hák H a nastavte na HUDu radarovou nadmořskou výšku.
Vstup do vzoru Case I by se provedl buď z vyčkávacího vzoru na levoboku (kruh o průměru 5 nm ve výšce 1,5 až 5 tisíc stop nad letadlovou lodí), nebo přímým přiblížením do upwindu. V této příručce se budeme zabývat přímým přiblížením.
Poznámka: Pro návrat Case 1 není vyžadován TACAN ani ICLS. Ty budou probrány v případech návratů Case II a III.
Přiblížení k letadlové lodi ze zádi ve výšce 800 stop a rychlostí 350 KIAS. Proleťte vpravo od letadlové lodi dostatečně blízko, abyste se mohli podívat vlevo dolů a vizuálně zkontrolovat palubu letadlové lodi a ujistit se, že paluba je volná pro přistání.
Nejpozději 1,5 nm po průletu kolem přídě letadlové lodi zahajte vodorovnou zatáčku doleva.
Obecně platí, že přitáhnete 1 % své rychlosti v G. Například: 350 uzlů by se rovnalo 3,5 G. Vytočte se do protisměrného směru pro přistání ve výšce 600 stop AGL. Pokud je vaše vstupní rychlost vyšší než 350 KIAS, možná budete potřebovat vysunout vzdušnou brzdu, dokud se vaše rychlost nesníží na 250 KIAS. Jakmile klesnete pod 150 KIAS, spusťte podvozek G a vysuňte klapky do polohy FULL LCtrl + F.
Boční vzdálenost od letadlové lodi na downwindu by měla být 1,3 až 1,4 nm. Viz kapitola Navigace na TACAN.
S ustálenou výškou 600 stop nechte rychlost klesat až na hodnotu kolem 145 KIAS a opatrně zvyšte plyn tak, abyste zachytili AoA na rychlosti, jak je indikováno E-Bracketem na HUDu a kontrolkami indexeru Angle of Attack vlevo od rámu HUDu.
Udržujte rychlost AoA a výšku 600 stop, dokud neuvidíte zaoblenou část zádě letadlové lodě, se kterou bude v přímce.
V prvních 90 stupních druhé zatáčky udržujte rychlost AoA a pomocí plynu nastavte optimální rychlost klesání mezi 100 a 200 stopami za minutu s úhlem náklonu 27° až 30°. Ideálně tak, že vektor rychlosti na HUDu bude těsně pod čarou horizontu.
Během této fáze zatáčky nesledujte letadlovou loď, namísto toho leťte podle přístrojů.
Jak budete míjet druhou 90° zatáčku, navyšte rychlost klesání na 500 stop za minutu a vizuálně se zarovnejte s přistávací dráhou lodě podle IFLOLS (Improved Fresnel Lens Optical Landing System - Systém Optického Přistání s Fresnelovou Čočkou).
Při závěrečném přiblížení k letadlové lodi je nyní veškerý směr určován systémem IFLOLS.
Optický přistávací systém (OLS) poskytuje pilotovi v závěrečné fázi přistání informace o dráze letu. První OLS využíval gyroskopicky řízené konkávní zrcadlo. Toto zrcadlo bylo vertikálně namontováno mezi dvěma vodorovnými sadami zelených referenčních světel. V zrcadle se zobrazovalo oranžové zdrojové světlo, které se pilotovi jevilo jako žlutooranžový míč.
Poloha míče vzhledem k referenčním světlům by udávala relativní polohu letounu vůči požadované trajektorii klesání. Pokud se míč nacházel nad vztažnými světly (vysoký míč), letoun byl nad sestupovou rovinou; naopak nízký míč znamenal, že letoun byl pod sestupovou rovinou. Pokud byly míč a vztažná světla v horizontální rovině, letoun byl na sestupové dráze (glidepath).
IFLOLS se skládá ze sestavy čoček, signalizačních světel, světel pro přerušení a referenčních světel. IFLOLS má tři režimy stabilizace: Line (přímá), Inertial (inerciální) a Point (bodu). Přímá stabilizace kompenzuje sklon a náklon lodi. Inerciální stabilizace funguje stejně jako přímá, ale kompenzuje také pohyb letové paluby nahoru a dolů. Oba režimy stabilizují klouzavost do nekonečna. V režimu stabilizace bodu je glideslope (sestupová dráha) fixovaná vůči bodu 2 500 stop za čočkou. Systém je normálně nastaven na 3,5° glideslope se zaměřením na 3 lana. Systém IFLOLS se dodává v pevninské i námořní variantě.
Soustava čoček (Lens Assembly): Soustava čoček je box, který obsahuje 12 vertikálních čoček, přes které se promítá světlo z optických vláken. Horní čočky mají jantarovou barvu, zatímco spodní dvě jsou červené. Poloha letounu na glidepath určuje, která z čoček je pro pilota viditelná. Viditelná čočka v porovnání s horizontálními zelenými referenčními světly ukazuje polohu letounu vzhledem ke glideslope (tj. nad, na nebo pod optimálním glideslope). Pokud je viditelná červená čočka, letoun je nebezpečně nízko.
Signalizační světla (Cut lights): Ve středu nad referenčními světly jsou vodorovně umístěna čtyři zelená světla. Tato světla slouží LSO ke komunikaci s letounem během provozu s řízenými emisemi (EMCON). Když se letoun přiblíží k dráze (groove), LSO na okamžik rozsvítí přerušovaná světla, aby signalizoval výzvu Roger ball. Následné rozsvícení přerušovaných světel signalizuje výzvu k přidání výkonu. Zip Lip se obvykle používá během denního provozu flotily Case I, aby se minimalizovalo rádiové vysílání. EMCON je stav, kdy jsou minimalizovány všechny elektronické emise.
Světla pro přerušení (Waveoff Lights): Světla Waveoff jsou namontována vertikálně na každé straně boxu s čočkami. Tato červená světla jsou řízena systémem LSO. Když se rozsvítí, letoun musí neprodleně provést waveoff. LSO iniciuje waveoff, kdykoli není paluba volná (lidé nebo vybavení v prostoru pro přistání) nebo letoun nesplňuje parametry bezpečného přiblížení. Bingo je signalizováno střídáním světel waveoff a cut.
Referenční světla (Datum Lights): Zelená referenční světla jsou namontována vodorovně k sestavě čoček s deseti světly na každé straně. Poloha míče (ball) vzhledem k referenčním světlům poskytuje pilotovi informace o glideslope (sestupové dráze). Svítí-li míč nad nebo pod vztažnými světly, je letoun vysoko, resp. nízko pro kontakt hlavních kol podvozku s přistávací dráhou, přesuňte plynové páky na plný výkon pro případ, že by záchytný hák minul lana. To poskytne letounu dostatečný výkon k tomu, aby se opět dostal do vzduchu.
Pokud je "past" úspěšná, stáhněte plynové páky na volnoběh, zvedněte záchytný hák H, nastavte klapky do polohy AUTO F a odrolujte z přistávací dráhy.